Adolf Sigmund

Narodil se 10. dubna 1892 v obci Majdalena u Třeboně^[3] jako syn sedláka, majitele usedlosti.^[1] Po absolvování třeboňského gymnázia studoval od roku 1911 medicínu na pražské lékařské fakultě.^[4] Roku 1914 byl povolán do armády jako poručík (Leutnant) zdravotní služby.^[4] Na ruské frontě byl raněn do kolena a v důsledku zánětu mu byla ve Vídni amputována noha. Obtížná pohyblivost, se kterou se po zbytek života potýkal, nejspíš vedla k tomu, že si jako lékař vybral obor, kde se nevyžadovala rychlá chůze.^[3]

Vrátil se do Prahy, kde dokončil studium (promován byl 3. července 1917)^[5] a nastoupil do zaměstnání jako sekundář v nemocnici sv. Alžběty.^[3] Během války pracoval ještě jako chirurg v posádkové nemocnici ve Vídni, získal ale také první radiologické zkušenosti ve vídeňském institutu pro rentgenologii u prof. Guida Holzknechta a v Reinerově nemocnici u Martina Haudeka.^[4]

Roku 1918 se stal vedoucím rentgenologického oddělení v posádkové nemocnici v Praze,^[4] kde vynikl přesnými diagnózami.^[3] Zásluhou profesora Kukuly byl od 1. května 1921 přijat jako asistent na 1. chirurgickou kliniku Všeobecné nemocnice.^[6] Vedle běžných úkolů tam také dále studoval a psal první vědecké práce. V letech 1922, 1923 a 1924 se účastnil studijních pobytů v Německu, v roce 1924 také v Paříži.^[3]

Roku 1926 se habilitoval z rentgenologie a jako docent pak tento obor přednášel na lékařské fakultě UK. Účastnil se mezinárodních konferencí, byl členem výboru Československé společnosti pro röntgenologii a radiologii.^[3] Roku 1927 si otevřel soukromou praxi.^[4]

V květnu 1934 přestal ordinovat^[7] a 12. července téhož roku zemřel^[8] po dlouhé nemoci, na infekci plic a pohrudnice.^[9] K předčasnému úmrtí přispělo, že jeho organismus byl oslaben dlouhodobým vystavením rentgenovému záření.^[9] Pohřben byl 16. července ve strašnickém krematoriu za účasti řady významných lékařů.^[10] Jmenování mimořádným profesorem, na kterého byl navržen, se již nedožil.^[3]

Byl pokračovatelem profesora Rudolfa Jedličky.^[3] Prokázal badatelské, učitelské a organizační schopnosti. Po Jedličkově smrti se stal autoritou v otázkách rentgenové diagnostiky a techniky.^[10] Zasloužil se o propagaci rentgenu jako diagnostického prostředku a o zvýšení důvěry v něj.^[8] Přednáškami a publikacemi přibližoval tento prostředek praktickým i odborným lékařům.^[3] Jeho diagnózy byly přesné a spolehlivé.^[3] Měl smysl pro estetiku, výstižně se vyjadřoval, přednášky měl vždy poutavé a pečlivě připravené.^[6]

Roku 1931 mu jugoslávský král Alexandr I. Karađorđević udělil Řád svatého Sávy IV. třídy.^[11][12] (Ocenění dostala spolu s ním řada dalších českých lékařů, kteří se o rok dříve účastnili Všeslovanského lékařského kongresu.)^[11]

Vědecká činnost doc. Sigmunda se zaměřila především na rentgenovou diagnostiku chorob žaludku a střev. Věnoval se také onemocněním žlučníku. Většina jeho prací vyšla v odborných časopisech.^[3] Knižně publikoval:^[13]

• O elongacích duodena : příspěvek k otázce tzv. gastroptosy (1923)
• O diagnostickém významu Stierlinova zjevu (1924)
• Dva vzácné případy divertiklů traktu zažívacího (1925), viz Divertikulitida

• 7. srpna 1926 se v pražském kostele sv. Apolináře oženil s Annou Marií Sládkovou (1902-???) z Vršovic, dcerou zedníka.^[14]
• Bratr Jan Sigmund^[15] (1890-1940) byl profesor veterinární medicíny. Působil v kladrubském hřebčíně, od roku 1930 přednášel na české technice.^[16]

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Adolf Sigmund
• Adolf Sigmund v Kartotéce Jaroslava Kunce Archivováno 21. 7. 2018 na Wayback Machine.