Al Munassir (L1)
 Potápěči u vraku Al Munassir (L1) | |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | tanková výsadková loď |
| Číslo trupu | L1 |
| Uvedena do služby | 1979 |
| Osud | vyřazena |
| Následovník | Nasr al Bahr (L2) |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 2169 t (plný)[1] |
| Délka | 84 m |
| Šířka | 15 m |
| Ponor | 2 m |
| Pohon | 2 diesely |
| Rychlost | 12 uzlů |
| Posádka | 48 |
| Výzbroj | 1× 114mm kanón 4× 20mm kanón (2×2) |
Al Munassir (L1) byla tanková výsadková loď ománského námořnictva. Plavidlo sloužilo od roku 1979. Na přelomu 80. a 90. let bylo převedeno k výcviku a roku 2002 vyřazeno. Poté bylo potopeno jako umělý útes.[2] Vrak se nyní nachází v hloubce 30 metrů přibližně 10 mil jižně od města Maskat.[3]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Plavidlo postavila britská loděnice Brooke Marine v Lowestoftu. Plavidlo bylo do služby přijato v lednu 1979.[3]
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Plavidlo mohlo převážet až 550 tun nákladu, popř. 190 vojáků a osm tanků.[1] Bylo vyzbrojeno jedním 114mm kanónem na přídi a dvěma 20mm dvoukanóny Oerlikon po stranách nástavby. Na zádi se nacházela přistávací plocha pro vrtulník, plavidlo však nebylo vybaveno hangárem. Operoval z něj jeden stroj Sea King.[3] Pohonný systém tvořily dva diesely. Nejvyšší rychlost dosahovala 12 uzlů.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 246.
- ↑ RNOV Al Munassir [+2003] [online]. Wrecksite.eu [cit. 2016-05-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Royal Navy of Oman (RNO) [online]. Globalsecurity.org [cit. 2016-05-10]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Al Munassir (L1) na Wikimedia Commons