Bobby Charlton

Bobby Charlton
Bobby Charlton v roce 2010
Osobní informace
Datum narození	11. října 1937
Místo narození	Ashington, Spojené království
Datum úmrtí	21. října 2023 (ve věku 86 let)
Místo úmrtí	Macclesfield District General Hospital
Přezdívka	Bobby
Klubové informace
Pozice	záložník, útočník
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly) 1954–1973 1973–1975 1976 Manchester United Preston North End Waterford United 6060(199) 038000(8) 003000(1)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1958–1970 Anglie 1060(49)
Úspěchy
Mistrovství světa ve fotbale MS 1966 Anglie Mistrovství Evropy ve fotbale ME 1968 Anglie PMEZ 1967/1968 Manchester United FC
Další informace
Alma mater	Bedlingtonshire Community High School Loreto Grammar School
Povolání	fotbalista, fotbalový trenér, autor autobiografie a animátor
Děti	Suzanne Charlton
Příbuzní	Jack Charlton (sourozenec) Jack Milburn George Milburn
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir Robert „Bobby“ Charlton CBE^[1] (11. října 1937 – 21. října 2023) byl anglický fotbalista, který je považován za jednoho z nejlepších v historii fotbalu. Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů.^[2]

Téměř celou svou kariéru odehrál v Manchesteru United, který v éře Matta Busbyho porážel týmy z celé Anglie i Evropy. V roce 1966 získal cenu Zlatý míč poté, co dovedl Anglii k prvnímu titulu mistrů světa.^[3] V anketě bodoval po celá 60. léta: roku 1965 byl pátý, roku 1967 druhý, roku 1969 znovu druhý.^[4]

Měl pověst skvěle útočícího záložníka s velmi dobrou střelou. Proslavil se svými útočnými instinkty, přihrávkami ze středu hřiště a razantní střelou z dálky, stejně jako kondicí a výdrží. Byl univerzálním hráčem, mozkem týmu a tvůrcem hry. Dokázal i účelně bránit, vždy však velmi čistě, prakticky bez faulů,^[5]

Když v roce 1973 ukončil v Manchesteru svou hráčskou kariéru, měl na svém kontě 247 vstřelených gólů v 752 zápasech, což je na záložníka skvělá bilance.

Po skončení hráčské kariéry se zkoušel stát trenérem – nepříliš úspěšně, a tak se vrátil do Manchesteru United. Zde pro místní fotbalovou školu objevil mnoho talentů, například i Davida Beckhama.

Narodil se v Ashingtonu v Northumberlandu. Otec byl horník, choval holuby a k fotbalu neměl zvláštní vztah. Lásku k tomuto sportu zdědili Bobby i jeho starší bratr Jack po příbuzných z matčiny strany. Dědeček John Milburn byl brankářem místního klubu v Ashingtonu, profesionálními fotbalisty byli čtyři strýci Jack, George, Jim a Stan Milburnové.

Bratři Charltonové hráli fotbal už od dětství. Starší Jack původně pracoval jako horník a hrál za FC Ashington, než dostal nabídku od Leeds United a stal se profesionálním fotbalistou.

Bobby studoval na střední škole v Bedlingtonu, kde byl členem školního fotbalového týmu. Při jednom zápase ho viděl agent klubu Manchester United a Bobby byl v patnácti letech přijat mezi juniory. V Manchesteru bydlel v penzionu pro mladé fotbalisty, ale na přání své matky ještě musel pokračovat ve studiu.^[6] Teprve v říjnu 1954 se stal profesionálem, jedním ze slavných Busby Babes trenéra Matta Busbyho, který z mladých talentovaných hráčů budoval zálohu pro ligovou jedenáctku. Charlton poctivě trénoval, jeho výkon rostl a postupně dostával stále více příležitostí. V prvoligovém týmu nastoupil poprvé v říjnu 1956 v zápase proti Charlton Athletic. V roce 1957 byl devatenáctiletý Charlton vybrán do hry jako náhradník za zraněného spoluhráče ve finálovém utkání Anglického poháru proti Aston Ville. ^[6]

Během následujících dvou sezón získal stálé místo v týmu, který se jako první anglický zástupce zúčastnil Poháru mistrů evropských zemí 1957/1958. V zápase s Crvenou zvezdou Bělehrad Charlton dvakrát skóroval, druhý gól střelil levačkou ze vzdálenosti 25 metrů do levého rohu branky. Při návratu do Anglie 6. února 1958 letadlo po mezipřistání v Mnichově při pokusu o start narazilo ve velké rychlosti do nedalekého domu a rozlomilo se. V troskách letadla zahynuli dva členové posádky, tři funkcionáři, osm novinářů a sedm fotbalistů klubu Manchesteru United. Velký talent anglického fotbalu Duncan Edwards podlehl těžkým zraněním o čtrnáct dní později. Bobby Charlton utrpěl řezné rány na hlavě a týden byl v nemocnici. Těžký šok měl za následek deprese, vrátil se k rodičům do Ashingtonu a jen pomalu začal trénovat s místními fotbalisty.

Manchester United dával dohromady nový tým a počítal s tím, že Charlton posílí jeho řady. Brzy se stal hvězdou nového mužstva, jeho hry si všiml i trenér anglické reprezentace. Deset týdnů po havárii Charlton poprvé hrál za mužstvo Anglie v britském šampionátu. V zápase proti Skotsku vstřelil gól nádherným úderem z voleje. Na mistrovství světa 1958 ve Švédsku nebyl nominován, ale zúčastnil se dalších ročníků 1962, 1966 a 1970. Zpočátku byl v klubu i reprezentaci nasazován jako útočník na levém křídle. Byl velmi rychlý a navíc dovedl tvrdě vystřelit i pravačkou po náběhu ze středu hřiště. Po přechodu na rozestavení 4–3–3 byl převeden na pozici středového hráče a na tomto místě slavil své největší úspěchy. Byl vůdčí osobností, tvůrcem hry, zakládal útoky ze středu hřiště, měl cit pro poziční hru a tvrdě a přesně střílel ze střední vzdálenosti. Dovedl přidržet míč, uvolnit se chytrou kličkou a přesně přihrát vysunutému útočníkovi. Největší úspěchy slavil v roce 1966, kdy mužstvo Anglie získalo titul mistrů světa a kapitán Bobby Moore převzal z rukou anglické královny vítěznou trofej – Zlatou Niké. Bobby Charlton byl vyhlášen nejlepším fotbalistou Anglie a na konci roku získal Zlatý míč, trofej pro nejlepšího fotbalistu Evropy. ^[6] Za národní tým Anglie hrál až do roku 1970. Nastoupil ve 106 mezistátních zápasech a nastřílel 49 branek.

V Manchesteru United hrál až do roku 1973, během své kariéry sehrál 606 ligových utkání a v nich vsítil 198 gólů^[6]. Poté, co v roce 1965 klubu pomohl vyhrát první ligu, získal další ligový titul v roce 1967. V roce 1968 byl kapitánem týmu Manchester United, který vyhrál jako první anglický klub Pohár mistrů evropských zemí. Ve finále vstřelil dva góly.

Po odchodu z Manchesteru se Bobby Charlton stal fotbalovým funkcionářem, i když až do roku 1980 příležitostně nastupoval jako hráč v anglických či australských klubech. V sezoně 1973/74 se stal manažerem klubu Preston North Endu. Charlton mnoho let spolupracoval s BBC na pořadech věnovaných fotbalu. V roce 2018 získal cenu BBC za celoživotní přínos sportu, kterou mu na ceremoniálu překvapivě předal bratr Jack. Několik let spolu totiž nemluvili, protože Jack se hanlivě vyjádřil o jeho manželce Normě, která byla ve sporu s jejich matkou. ^[7]

S Normou Ballovou se oženil v roce 1961, mají dcery Suzanne a Andreu.

V roce 1983 přijal místo ředitele ve Wigan Athletic. Od roku 1984 byl členem představenstva Manchesteru United a roku 2018 byl jmenován do funkce ředitele. Založil také několik škol pro mladé fotbalové naděje ve Velké Británii, Kanadě či Austrálii.

V roce 1976 mu královna udělila Řád britského impéria a v roce 1994 získal rytířský titul. V roce 2002 byl uveden do Síně slávy anglického fotbalu. Od roku 2009 je čestným občanem města Manchester.

Napsal autobiografickou knihu Moje léta v United (My Manchester United Years), ve které mimo jiné popsal důvody sporu s bratrem Jackem.

V roce 2020 mu byla diagnostikována demence.^[8]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bobby Charlton na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Medailisté – Mistrovství světa ve fotbale 1966
Anglie	Gordon Banks • George Cohen • Ray Wilson • Nobby Stiles • Jack Charlton • Bobby Moore – • Alan Ball • Jimmy Greaves • Bobby Charlton • Geoff Hurst • John Connelly • Ron Springett • Peter Bonetti • Jimmy Armfield • Gerry Byrne • Martin Peters • Ron Flowers • Norman Hunter • Terry Paine • Ian Callaghan • Roger Hunt • George Eastham Trenér: Alf Ramsey
NSR	Sepp Maier • Hans Tilkowski • Horst-Dieter Höttges • Karl-Heinz Schnellinger • Franz Beckenbauer • Willi Schulz • Wolfgang Weber • Albert Brülls • Helmut Haller • Uwe Seeler – • Sigfried Held • Lothar Emmerich • Wolfgang Overath • Heinz Hornig • Friedel Lutz • Bernd Patzke • Max Lorenz • Wolfgang Paul • Klaus-Dieter Sieloff • Werner Krämer • Jürgen Grabowski • Günter Bernard Trenér: Helmut Schön
Portugalsko	Américo • Joaquim Carvalho • José Pereira • Vicente • Germano • Fernando Peres • Ernesto Figueiredo • João Lourenço • Hilário • Mário Coluna – • António Simões • José Augusto • Eusébio • Fernando Cruz • Manuel Duarte • Jaime Graça • João Morais • José Torres • Custódio Pinto • Alexandre Baptista • José Carlos • Alberto Festa Trenér: Otto Glória

Medailisté – Mistrovství Evropy ve fotbale 1968
Itálie	Enrico Albertosi • Pietro Anastasi • Angelo Anquilletti • Giancarlo Bercellino • Tarcisio Burgnich • Giacomo Bulgarelli • Ernesto Castano • Giancarlo De Sisti • Angelo Domenghini • Giacinto Facchetti • Giorgio Ferrini • Aristide Guarneri • Antonio Juliano • Giovanni Lodetti • Sandro Mazzola • Pierino Prati • Luigi Riva • Gianni Rivera • Roberto Rosato • Sandro Salvadore • Lido Vieri • Dino Zoff Trenér: Ferruccio Valcareggi
Jugoslávie	Ilija Pantelić • Mirsad Fazlagić • Milan Damjanović • Borivoje Đorđević • Blagoje Paunović • Dragan Holcer • Ilija Petković • Ivica Osim • Vahidin Musemić • Rudolf Belin • Dragan Džajić • Radomir Vukčević • Ratomir Dujković • Rajko Aleksić • Miroslav Pavlović • Jovan Aćimović • Mladen Ramljak • Ljubomir Mihajlović • Ivica Brzić • Boško Antić • Dobrivoje Trivić • Idriz Hošić Trenér: Rajko Mitić
Anglie	Gordon Banks • Keith Newton • Ray Wilson • Alan Mullery • Brian Labone • Bobby Moore • Alan Ball • Roger Hunt • Bobby Charlton • Geoff Hurst • Martin Peters • Alex Stepney • Gordon West • Cyril Knowles • Jack Charlton • Tommy Wright • Nobby Stiles • Mike Summerbee • Norman Hunter • Colin Bell • Jimmy Greaves • Peter Thompson Trenér: Alf Ramsey

Pohár mistrů evropských zemí 1967/1968 – Manchester United FC
Brankář	Alex Stepney
Hráči	Shay Brennan • Bill Foulkes • Nobby Stiles • Tony Dunne • Pat Crerand • Bobby Charlton – • George Best • Brian Kidd • David Sadler • John Aston • John Fitzpatrick • Francis Burns • Jimmy Ryan
Hlavní trenér	Matt Busby