Fiat X1/9
| Fiat X1/9 | |
|---|---|
 Fiat X1/9 | |
| Výrobce | Fiat 1972–1982 Bertone 1982–1989 |
| Koncern | Fiat |
| Další jména | Bertone X1/9 |
| Roky produkce | 1972–1989 |
| Místa výroby | Itálie |
| Předchůdce | Fiat 850 Spider |
| Nástupce | Fiat Barchetta |
| Příbuzné vozy | Fiat 128 Fiat Ritmo |
| Karoserie | dvoumístná |
| Designér | Bertone: Marcello Gandini |
| Třída | sportovní |
| Technické údaje | |
| Délka | 3830 mm (1972–1978) 3969 mm (1978–1989) |
| Šířka | 1570 mm |
| Výška | 1170 mm (1972–1978) 1180 mm (1978–1989) |
| Rozvor | 2202 mm |
| Hmotnost |  880–920 kg (parametr potřebuje upřesnit) |
| Motor | |
| Motor | 1290 cm³ (1972–1978) 1498 cm³(1978–1989) |
| Převodovky | |
| Převodovka | čtyřstupňová manuální 1972–1978) pětistupňová manuální (1978–1989) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fiat X1/9 je sportovní dvoumístný italský automobil navržený společností Bertone a vyráběný nejprve v letech 1972–1982 automobilkou Fiat a následně v letech 1982–1989 společností Bertone.[1] Celkem bylo vyrobeno přibližně 160 000 vozů (součet výroby Fiat a Bertone).
Vůz je oceňován pro svůj design, výklopné světlomety, lehkou odnímatelnou střechu, zavazadlový prostor vpředu i vzadu a v neposlední řadě pro umístění motoru před zadní nápravou (první sériově vyráběný vůz s touto koncepcí), což přineslo vyvážené zatížení přední a zadní nápravy a tím i bezpečný vůz s vynikajícími jízdními vlastnostmi. Vůz byl také od počátku navrhován tak, aby vyhověl tehdejším americkým bezpečnostním a emisním předpisům.[1][2]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Design a vývoj
[editovat | editovat zdroj]Model X1/9 vycházel z konceptu Autobianchi A112 Bertone Runabout, který byl poprvé vystavován v roce 1969.[3] Koncept Runabout měl výrazný klínový tvar a přestože některé obzvláště avantgardní dílčí prvky designu se do produkční verze X1/9 nedostaly, je podobnost zřejmá a dala modelu X1/9 velmi výrazný a nezaměnitelný vzhled.
Model X1/9 využívá tehdy zcela nový motor Fiat 128 SOHC a převodovku z Fiatu 128, motor a převodovka byly ovšem umístěny příčně před zadní nápravu, před motor byla umístěna palivová nádrž a náhradní kolo. Tím se dosáhlo takřka ideálního rozložení hmotnosti na přední a zadní nápravu, kromě toho se získal zavazadlový prostor vpředu i vzadu.[4][5]
Zajímavé je i samotné označení modelu (X1/9). Fiat v době pro označování svých automobilů používal číselný systém (např. 127, 128, 124, 131) označující relativní pozici v modelové řadě, ale model X1/9 si uchoval svůj prototypový kód i jako obchodní jméno. (U prototypů se označení X0 používalo pro motory, X1 pro osobní automobily a X2 pro užitkové vozy. Číslice 9 znamená, že šlo o devátý osobní automobil vyvinutým v rámci tohoto systému značení.)
Technická data
[editovat | editovat zdroj]
Objem motoru 1290 (55,2 kW): v letech 1972–1978 nebo 1498 cm³ (63 kW): v letech 1978–1989. Maximální rychlost byla 170, respektive 185 km/h.
Kódy barev pro barvy mica red (408) and mica blue (407) (používané v letech 1988 až 1989) nejsou uvedeny v katalogu barev Fiat (protože jde o Bertone barvy). Najdeme je ale v katalogu barev Volvo, protože barvy použité pro Volvo 780 jsou stejné jako pro model Bertone X1/9 (dokonce používají i stejné číselné kódy 408/407). Je to tím, že Volvo i X1/9 byly vyráběny a lakovány ve stejnou dobu a ve stejném závodě Bertone.
Výroba a další vývoj
[editovat | editovat zdroj]Původně byla první prezentace modelu X1/9 plánována na autosalon v Turíně (listopad 1972), ale nakonec byla záměrně odložena až na období skončení přehlídky, aby se zabránilo kolizi s uvedením nového městského auta Fiat 126 na trh. První zkušební jízdy pro motoristické novináře se konaly koncem listopadu 1972 na Sicílii na silnicích, kde se jezdil slavný závod Targa Florio.[6]
Model X1/9 měl nahradit Fiat 850 Spider (také design Bertone), nikoliv dražší Fiat 124 Sport Spider, jehož výroba pokračovala nadále. Karosérie byla vyráběna v závodě Grugliasco (Turín) společnosti Bertone, odkud se převážela na finální montáž do závodu Fiat Lingotto.[7]
Jak bylo uvedeno výše, model X1/9 používal motor, který byl odvozen z modelu Fiat 128, konkrétně Fiat 128 Coupé 1300, ale s určitými úpravami, např. používal hliníkovou hlavu, hliníkovou olejovou vanu a některé další upravené součásti. Motor s dvojitým karburátorem Weber a při kompresním poměrem 8,9:1 dosahoval výkonu 75 koní (55 kW) při 6000 otáček, točivý moment byl 97 Nm při 3400 otáčkách.[5]
Plně synchronizovaná čtyřstupňová převodovka byla také převzata z Fiatu 128, ale byla jinak zpřevodována, aby se využila lepší aerodynamika sportovního vozu. V důsledku toho X1/9 dosahoval rychlost přes 170 km, o 10 km/h více než Fiat 128 Coupé 1300 s téměř shodným motorem (přestože Fiat 128 byl o 65 kg lehčí).[5]
Disky z lehkých slitin byly za příplatek, standardně se dodávaly ocelové o rozměrech 4,5J×13 palců, s pneumatikami 145 HR 13.[7] Všechna kola měla nezávislé zavěšení typu typu MacPherson. Brzdy jsou kotoučové na všech kolech o průměru 227 mm.[7]
Interiér byl standardně čalouněný koženkou, dvě sedadla s integrovanými opěrkami hlavy byla prošita ozdobným stehem, volant je čtyřramenný (připomínající ten, který byl použit u automobilu Lamborghini Marzal).
Původní model se čtyřstupňovou převodovkou a motorem o objemu 1,3 litru lze na první pohled rozlišit od pozdějšího modelu s pětistupňovou převodovkou a motorem 1,5 litru podle odlišných nárazníků a jiného víka motorového prostoru.
Fiat oficiálně začal vyrábět verzi s pravostranným řízen až v roce 1976. Předtím prováděla tyto úpravy firma Radbourne Racing pro prodej na britském trhu. Není známo, že by se dochoval některý kus s touto úpravou.
V roce 1982, krátce po uvedení modelu 1500 (verze s motorem 1,5 litru a pětistupňovou převodovkou) byla celá výroba přemístěna do závodu Bertone, tento model se posléze označoval jako Bertone X1/9. Kromě výše popsaných odlišností nárazníků a víka motoru byly změny provedeny také v interiéru, zejména byl upraven prostor pro nohy, aby vysoké osoby mohly sedět pohodlněji, než umožňoval původní design.
Poslední výrobní série byla nazvána Gran Finale a prodávala se v období 1989/1990. Byly to modifikace prováděné dealery, které se označovaly jako speciální edice (SE) a zahrnovala přidání zadního spoileru a znaku Gran Finale.
USA verze
[editovat | editovat zdroj]Vzhledem k tomu, že Bertone od počátku model vyvíjel s ohledem na prodej v USA, verze zde prodávané byly hodně podobné evropské verzi. Přesto zde určité odlišnosti existují a model X1/9 prošel v USA třemi generacemi: 1974, 1975-78 a 1979-87.
Model z roku 1974 se nejvíce blížil evropské verzi, ale měl odlišné nárazníky, motor o objenu 1290 cm³ se čtyřstupňovou převodovkou měl výkon 63 hp (47 kW).
Automobily pro USA z let 1975-78 byly nejvíce odlišné. Měly mohutné nárazníky vpředu i vzadu. Aby byly splněny přísné emisní normy USA, byly X1/9s vybaveny recirkulačními ventily výfukových plynů, vzduchovými čerpadly a systémy s aktivním uhlím. Tyto automobily měly výkon 61 hp (45 kW).[8]
V roce 1979 získaly americké vozy motor o objemu 1498 cm³ pětistupňové převodovky, výkon se zvýšil na 67 hp (50 kW). Model z roku 1979 používal stejné systémy pro dosažení emisních limitů jako předchozí modely.[8]
Modelové roky 1980 a 1981 znamenaly přechod od karburátoru na systém vstřikování paliva L-Jetronic firmy Bosch. Kombinace vstřikování paliva, katalyzátoru a bezolovnatého benzínu umožnila těmto automobilům splnit kalifornské a pozdější federální emisní normy. Vozidla se systémem vstřikování palivem měla výkon 75 hp (56 kW).
U modelu z roku 1979 došlo také k řadě změn exteriéru i interiéru včetně integrovaných nárazníků vpředu i vzadu, nové čelní mřížky, změnila se přístrojová deska a některé ovládací prvky byly přemístěny ze středové konzole na přístrojovou desku a naopak.
Během roku 1982 Fiat ukončil přímé působení na trhu USA. Společnost International Automobile Importers, Inc., kterou vedl vedené Malcolm Bricklin, převzala marketing a veškeré poprodejní služby. Výroba modelu se kompletně (nejen pro USA, ale i pro Evropu) přesunula do závodu Bertone, který pokračoval v dalších úpravách jako je lepší ochrana proti korozi, upravená sedadla a modernizovaný elektrický systém pro modely z roku 1984.
V druhé polovině 80. let prodeje v USA klesaly a tak rok 1987 byl posledním rokem, kdy společnost International Automobile Importers dovezla X1/9 do USA. Od poloviny roku 1987 do konce výroby v roce 1989 byly Bertone X1/9 dováženy do USA firmou M.I.K. Automotive, Inc. z Kalifornie, kterou vlastnil Miro Kefurt, který v té době byl pro Bertone dealerem číslo jedna v USA. Poslední kusy X1/9 byly do USA dovezeny v dubnu 1990 (vyrobeny byly již v prosinci 1989, kdy jejich výroba definitivně skončila).
Koncepty a prototypy
[editovat | editovat zdroj]Bertone vytvořil nejméně dvě designerské a inženýrské studie během výroby běžného modelu X1/9.
První byla celohliníková karoserie vyvinutá ve spolupráci se společností ALCAN. Bylo vyrobeno pět celohliníkových vozů tak. aby byla dosažena stejná pevnost a tuhost jako u běžných vozů a tyto vozy byly testovány na vibrace, hluk, zatížení a odolnost vůči korozi. Úspora hmotnosti byla třetina proti běžnému vozu.[9]
Druhá studie byla navržena jako vůz pro 2 + 1 osobu a byla dokončena v roce 1981. Vůz byl prodloužen asi o 18 centimetrů v prostoru mezi dveřmi a zadní nápravou, přes pět centimetrů byl rozšířen. Náhradní pneumatika byla přesunuta do nového prostoru za sedadlem řidiče a třetí sedadlo bylo přidáno do prostoru za sedadlem spolujezdce původně použitým pro rezervu. Motor s objemem 1,5 litru byl nahrazen motorem 2.0 litru DOHC FIAT, aby vyšší výkon kompenzoval zvýšenou hmotnost. Nejméně jeden exemplář vozu 2 + 1 byl vystavován v muzeu Bertone předtím, než společnost v roce 2014 zbankrotovala.
Závodní vozy
[editovat | editovat zdroj]Filipinetti X1/9
[editovat | editovat zdroj]Filipinetti X1/9 od Scuderia Filipinetti byl poprvé představen na autosalonu v Ženevě mezi 15. 3. 1973 až 25. 3. 1973 jako první závodní vůz odvozený od Fiat X1/9. Byl vytvořen v kooperaci s Fiatem, pod vedením technika a závodníka Mike Parkese, který později vyvinul a postavil Lancii Stratos. Filipinetti X1/9 měl motor o objemu 1290 cm³ s mechanickým vstřikováním paliva Lucas. Výkon byl asi 119 kW při 8600 ot./min a maximální rychlost 210 km/h.[10]
Abarth Prototipo
[editovat | editovat zdroj]
Abarth, dceřiná společnost Fiat v roce 1973 vyvinula model Abarth X1/9 Prototipo, který měl nahradit 124 Spider Abarth jako hlavní rallye auto Fiatu (ale nakonec byl jako hlavní soutěžní vůz vybrán jiný projekt, 131 Abarth).
Prototipo X1/9 používal motor o objemu 1840 cm³ s vlastní 16ventilovou hlavou válců a dvojitými 44 mm Weber IDF karburátory. Zvnějšku měl vůz vytažené blatníky, malý „kachničkový“ zadní spoiler a nasávání vzduchu ve stylu F1, které bylo navržen tak, aby nasávalo chladný vzduch z prostoru nad střechou. Všechny vozy Prototipo X1/9 závodily v tradičním barevném provedení Abarth: žlutozelené/žluté a oranžové/růžové schéma.
Protože šlo o prototypy, nelze přesně říci, kolik automobilů bylo vyrobeno. Komponenty a celé karosérie byly běžně vyměňovány a nahrazovány jako součást procesu vývoje, ale předpokládá se, že celkem bylo vyrobeno 5 vozů.
Dallara Icsunonove
[editovat | editovat zdroj]
Společnost Dallara Automobili si v roce 1975 vybrala model X1/9 pro svou účast na World Sportscar Championship. Použila upravený motor s vlastní 16ventilovou hlavou, zcela přepracované zavěšení a odlišnou karoserii, na které jsou nejnápadnější masivní blatníky pro široká kola a velké zadní křídlo.[11]
Fotogalerie
[editovat | editovat zdroj]Následující fotografie jsou z 18. setkání italských vozů, které se uskutečnilo v sobotu 29. dubna v Poděbradech.
-
Fiat X1/9 -
X1/9 s barevně sladěnými disky -
X1/9 s barevně sladěnými disky -
X1/9 se širšími pneumatikami
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fiat X1/9 na anglické Wikipedii.
- ↑ a b The Fiat Bertone X1/9 Story [online]. [cit. 2008-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-01-16.
- ↑ Unlisted Author. (1977), Motor, February 26, 1977:„At its announcement in 1972, Fiat's Bertone styled X1/9 had the distinction of being the first mid-engined sports car destined for volume production.
...the X1/9 is a remarkably safe car with excellent handling and high reserves of roadholding...“ - ↑ 1969 Autobianchi Runabout (Bertone) [online]. [cit. 2012-10-08]. Dostupné online.
- ↑ DANIELS, J. R. Fiat X1/9. Autocar. 14 December 1972, s. 50–52.
- ↑ a b c X1/9—Corse, eccola!. Autosprint. 27 November 1972, s. 43–45. (italsky)
- ↑ POWER, Robert. Fiat X1/9—Grazie, Dante Giacosa!. Grace—Classic & sport cars. Barbero Editori, October 2004, s. 24–29. (italsky)
- ↑ a b c BERNABÒ, Ferruccio. Un nuovo modello sportivo Fiat si chiama X1/9, supera i 170 orari. La Stampa. 26 November 1972, s. 9. Dostupné online [cit. 4 March 2017]. (italsky)
- ↑ a b HOGG, Tony. Fiat X1/9: Now it has fuel injection and is smoother than ever. Road & Track's Road Test Annual & Buyer's Guide 1981. S. 82.
- ↑ The Building and Test-Track Evaluation of an Aluminum Structured Bertone X1/9 Replica Vehicle [online]. [cit. 2016-11-01]. Dostupné online.
- ↑ Filipinetti X1/9 World - Zeitungsartikel in "Motor" April 1973 [online]. 2007-11-12 [cit. 2010-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-18.
- ↑ The history of the Fiat X1/9 Dallara group 5 [online]. [cit. 2012-03-25]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fiat X1/9 na Wikimedia Commons - www.icsunonove.it – Oficiální stránky
- klub – Fanklub X1/9