Přeskočit na obsah

Luvsannamsraj Ojun-Erdene

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Luvsannamsrain Ojun-Erdene (mongolsky: Лувсаннамсрайн Оюун-Эрдэнэ, *29. června 1980, Ulánbátar, Mongolsko) je mongolský politik. Od 27. ledna 2021 je předsedou vlády Mongolska. Od roku 2016 byl dvakrát zvolen do Velkého státního churalu.[1][2]

Luvsannamsrain Ojun-Erdene
Лувсаннамсрайн Оюун-Эрдэнэ
32. předseda vlády Mongolska
Úřadující
Ve funkci od:
27. ledna 2021
PrezidentKhaltmaagiin Battulga
Ukhnaagiin Khürelsükh
PředchůdceUkhnaagiin Khürelsükh
Předseda kabinetu ministra Mongolska
Předseda vládyUkhnaagiin Khürelsükh
PředchůdceGombojavyn Zandanshatar
NástupceTsendiin Nyamdorj
Člen parlamentu Velký státní chural
Úřadující
Ve funkci od:
5. července 2016
Předseda Mongolské lidové strany
Úřadující
Ve funkci od:
25. června 2021
PředchůdceUkhnaagiin Khürelsükh
Prezident Sociálně demokratického mongolského svazu mládeže
Ve funkci:
září 2010 – 21. června 2015
PředchůdceGombojavyn Zandanshatar
NástupceGanzorigiin Temüülen
Stranická příslušnost
ČlenstvíMongolská lidová strana

Narození29. června 1980 (44 let)
Ulaanbaatar
MongolskoMongolská lidová republika
ChoťBoldyn Tuul
Děti3
Alma materHarvard Kennedy School
National University of Mongolia
Profesepolitik
Webová stránkawww.oyunerdene.mn
CommonsLuvsannamsrain Oyun-Erdene
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svou první knihu „Vision“ napsal v roce 2005. Po absolvování Harvardovy univerzity v roce 2015 vydal druhou knihu s názvem „Aziin Khuleg Uls“, která se překládá jako „země ořů v Asii“. V této knize se zabýval 30letou politikou rozvoje Mongolska. Ve stejném roce také založil National Policy Research Institute „The Steed country of Asia“.[3]

V roce 2020 Oyun-Erdene také zahájil proces „Vize 2050“, 30leté politické agendy Mongolska, kterou nechal schválit Velkým státním churalem.

Narodil se v hlavním městě Ulánbátar. Jeho rodiče se brzy rozešli. Byl vychováván prarodiči z matčiny strany. Jeho otec je pedagog a umělec, který pomohl reformovat mongolský středoškolský vzdělávací systém. V roce 1996 založil Středoškolský komplex Mongeni. Jeho matka byla hudebnicí, hrála na klarinet v Akademickém divadle klasických umění. Po odchodu do důchodu založila Soyol Foundation, která se zaměřuje na podporu klasického umění v Mongolsku. Pan Luvsannamsrai, jeho dědeček, byl prvním ředitelem školy v Mörönu v provincii Khentii. Vedl Oyunerdeneovo samostudium tibetských a mongolských písem a také šachů v raném věku.

Nastoupil do základní školy v Ulánbátaru. Poté, co jeho matka v roce 1990 zemřela, se musel přestěhovat zpět k prarodičům do provincie Khentii. Jeho děd Luvsanamsrai požádal spisovatele Batbayara, aby vyškolil jeho vnuka v mongolské literatuře. Byl tedy zapsán na Bers University, kterou Batbayar Darma založil, a vystudoval novinářinu.

V roce 2008 pak dokončil studium na Mongolské národní univerzitě s bakalářským titulem v oboru práva. V roce 2011 také absolvoval Fakultu sociálních věd Mongolské národní univerzity s magisterským titulem v oboru politologie. V roce 2015 promoval na Harvardově univerzitě s magisterským titulem ve veřejné politice.

Svou kariéru začal na venkově. Ve věku 21 let byl jmenován vedoucím úřadu guvernéra vesnice Berkh v provincii Khentii. Při prezentaci pro zástupce World Vision International s úmyslem přinést mezinárodní projekt do své provincie dostal nabídku, aby pro ně pracoval. Nabídku přijal. Více než šest let pracoval pro World Vision International a specializoval se na komunitní rozvojovou politiku. Během této doby absolvoval specializované školení pro mezinárodní rozvojové pracovníky pořádané World Vision ve spolupráci s Univerzitou v Melbourne. Krátkou dobu působil na Filipínách a v Thajsku.

Raná politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Do politiky vstoupil v roce 2008. Zatímco působil jako vedoucí oddělení sociálního rozvoje okresu Bayanzurkh hlavního města, vedl volební kampaň Bayanzurkh-Neg Zurkh (slovně přeloženo jako „Bohaté srdce – jedno srdce“) a získal 100 % hlasů v tomto největším okresu hlavního města. Krátce poté, co byl v roce 2009 jmenován hlavou tehdejšího politického hnutí Mongolské lidové revoluční strany (MPRP), inicioval a rozvinul program reforem AGENDA-6. Jeho rozhodnutí odstranit z názvu strany slovo „revoluční“ vedlo k výraznému rozdělení názorů příslušníků uvnitř strany a nakonec k porážce v parlamentních volbách v roce 2012.

V roce 2015 založil Asian Steed Policy Research Institute se svým kolegou absolventem z několika univerzit. V roce 2016 byl zvolen poslancem parlamentu v Mongolsku. Vyvolal a vedl několik demonstrací, z nichž nejvýznamnější byla v roce 2018, které se zúčastnilo více než 30 000 občanů.[4]

Vedoucí sekretariátu kabinetu Mongolska

[editovat | editovat zdroj]

Na žádost Ukhnaagiina Khürelsükha, předsedy vlády Mongolska, se stal ministrem a vedoucím sekretariátu kabinetu Mongolska. Krátce po svém jmenování vedl pracovní skupiny pro regulaci nelegálních těžebních operací a řešení údajné korupce v Mongolsku.

Významně také přispěl k úpravě ústavy Mongolska související s délkou funkce mongolských vlád.

Během svého působení v úřadu navrhl plány na 5letý program s cílem rozšířit mongolskou digitální infrastrukturu. První akcí tohoto programu bylo E-Mongolia, online platforma, která občanům poskytuje 182 různých služeb.[5] V důsledku toho došlo k významnému dopadu na boj proti byrokracii, korupci na střední úrovni a také na podporu vlády, aby fungovala otevřeněji a transparentněji.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Luvsannamsrain Oyun-Erdene na anglické Wikipedii.

  1. Mongolia’s Next Election Will Feature New Types of Candidates. thediplomat.com [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Economic concerns high as Mongolia holds national elections. Daily Herald [online]. 2020-06-22 [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Asian Khuleg Mongolia. onthinktanks.org [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Mongolians protest against corruption as temperature plunges. Reuters. 2018-12-27. Dostupné online [cit. 2022-01-27]. (anglicky) 
  5. LKHAAJAV, Bolor. Mongolia’s E-Governance Quest. thediplomat.com [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]