Nikolaj Denkov

Nikolaj Denkov Николай Денков
Premiér Bulharska
Ve funkci: 6. června 2023 – 9. dubna 2024
Prezident	Rumen Radev
Vicepremiérka	Marija Gabrielová
Předchůdce	Galab Donev
Nástupce	Dimitar Glavčev
Ministr školství a vědy
Ve funkci: 12. května 2021 – 2. srpna 2022
Předseda vlády	Stefan Janev Kiril Petkov
Předchůdce	Krasimir Valčev
Nástupce	Sašo Penov
Ve funkci: 27. ledna 2017 – 4. května 2017
Předseda vlády	Ognjan Gerdžikov
Předchůdce	Todor Tanev
Nástupce	Krasimir Valčev
Náměstek ministra školství a vědy
Ve funkci: srpen 2014 – duben 2016
Předseda vlády	Bojko Borisov
Stranická příslušnost
Členství	Pokračujeme ve změně
Rodné jméno	Nikolaj Denkov Denkov Николай Денков Денков
Narození	3. září 1962 (62 let) Stara Zagora Bulharsko Bulharsko
Choť	Slavka Cholaková
Děti	Denica a Stojan
Alma mater	Univerzita v Sofii
Profese	politik, fyzikální chemik
Náboženství	pravoslaví
Ocenění	Řád svatých Cyrila a Metoděje
Commons	Nikolay Denkov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Denkov Denkov (bulharsky Николай Денков Денков, * 3. září 1962 Stara Zagora) je bulharský fyzikální chemik a politik, od června 2023 do dubna 2024 předseda vlády Bulharska.^[1] V letech 2021–2022 zastával funkci ministra školství v kabinetech Janeva a Petkova. Je členem Bulharské akademie věd. V minulosti přednášel na Univerzitě v Sofii.

Narodil se 3. září 1962 v thráckém městě Stara Zagora.^[zdroj?] Po dokončení základní školy se přestěhoval do bulharského hlavního města Sofie, kde v roce 1980 absolvoval Státní přírodovědné a matematické gymnázium.^[zdroj?] Následovalo magisterské studium chemie a farmacie na Univerzitě svatého Klimenta Ochridského v Sofii, které dokončil v roce 1987. V roce 1993 obhájil disertační práci a získal doktorát.^[zdroj?]

Na počátku své kariéry pracoval jako hostující výzkumný pracovník v japonském JRDC, vedoucí výzkumný pracovník ve výzkumu a vývoji Rhone-Poulenc (Francie), vedoucí vědecký pracovník ve výzkumu a vývoji Unilever a hostující profesor ve Francii (ESPCI-Paris a Univ. Lille).^[zdroj?]

Od roku 1997 působí jako odborný asistent a od roku 2008 jako profesor fyzikální chemie na Univerzitě v Sofii. V letech 2008–2015 byl vedoucím fakulty technické chemie a ředitelem magisterského oboru Disperzní systémy v chemických technologiích. Od roku 2007 je doktorem chemických věd. Specializoval se v Japonsku a na univerzitě v Uppsale ve Švédsku; pracoval jako vedoucí vědecký pracovník ve výzkumných ústavech soukromých společností, jako jsou americký Unilever a francouzský Rhône-Poulenc.^[zdroj?][2]

V roce 2010 mu bulharské ministerstvo školství a vědy udělilo nejvyšší národní ocenění „Pythagoras“ za vědecké úspěchy. V roce 2013 obdržel čestnou medaili s modrou stuhou od Univerzity v Sofii.

V letech 2012–2013 byl členem různých pracovních skupin na ministerstvu školství a vědy a v radě ministrů. Aktivně se podílel na přípravě koncepce operačního programu Věda a vzdělávání pro inteligentní růst a na projednávání Dohody o partnerství na období 2013–2020 mezi Bulharskou republikou a Evropskou komisí.^[2]

Od srpna 2014 do dubna 2016 zastával funkci náměstka ministra školství a vědy v druhé vládě Borisova, zodpovědným za vysoké školství a evropské strukturální fondy, včetně implementace operačního programu Věda a vzdělávání pro inteligentní růst. Od 27. ledna do 4. května 2017 byl prozatímním ministrem školství a vědy v prozatímní Gerdžikovově vládě.

V roce 2019 mu byla udělena Solvayova cena Evropské společnosti pro koloidy a rozhraní (ECIS) za výzkumné úspěchy a zvolen řádným členem Academie Europaea.

Od 12. května do 13. prosince 2021 opět zastával funkci ministra školství a vědy v první a druhé vládě Janeva i navazujícím kabinetu Petkova, během pandemie covidu-19. Po parlamentních volbách v listopadu 2021, kdy se strana Pokračujeme ve změně (PP) stala největší kongresovou frakcí a mohla vytvořit koalici schopnou vládnout, Denkov se stal ministrem školství v kabinetu Kirila Petkova.^[2][3]

Na základě výsledků bulharských parlamentních voleb, které se konaly v dubnu 2023, se dne 22. května stal bulharským premiérem v rámci dohody o rozdělení moci mezi dvěma koalicemi (GERB-SDS a PP-DB) s největším počtem hlasů.^[4][5][6] Podle dohody se předpokládá, že povede novou vládu následujících devět měsíců, než si vymění pozice s Marií Gabriel.^[5][6][7]

Po rozsáhlých jednáních mezi oběma zúčastněnými koalicemi a Hnutím za práva a svobody^[8][9] bylo nakonec 2. června dosaženo oficiální dohody o složení kabinetu Denkov-Gabriel.^[8] Dne 6. června bulharské Národní shromáždění odhlasovalo Denkovovu novou vládu 132 hlasy pro a 69 proti.^{[1][7][8][10]} Nová vláda se zaměří na boj proti ruskému vlivu v bulharském bezpečnostním sektoru a na získání členství v schengenském prostoru a eurozóně. Politická krize přiměla Bulharsko odložit přijetí eura do roku 2025. V prosinci 2022 zablokovala rakouská a nizozemská opozice žádost o členství Bulharska a Rumunska v schengenském prostoru.^[11]

Ve funkci premiéra skončil po rozpadu vládní koalice v dubnu 2024.^[12]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolai Denkov na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolai Denkov na Wikimedia Commons

Premiéři Bulharska
Bulharská lidová republika (1946–1990)	Georgi Dimitrov (1946–1949) • Vasil Kolarov (1949–1950) • Vŭlko Červenkov (1950–1956) • Anton Jugov (1956–1962) • Todor Živkov (1962–1971) • Stanko Todorov (1971–1981) • Griša Filipov (1981–1986) • Georgi Atanasov (1986–1990) • Andrej Lukanov (1990) •
Bulharská republika (od 1990)	Andrej Lukanov (1990) • Dimitar Popov (1990–1991) • Filip Dimitrov (1991–1992) • Ljuben Berov (1992–1994) • Reneta Indžovová (1994–1995) • Žan Videnov (1995–1997) • Stefan Sofijanksi (1997) • Ivan Kostov (1997–2001) • Simeon Sakskoburggotski (2001–2005) • Sergej Stanišev (2005–2009) • Bojko Borisov (2009–2013) • Marin Rajkov (2013) • Plamen Orešarski (2013–2014) • Georgi Bliznaški (2014) • Bojko Borisov (2014–2017) • Ognjan Gerdžikov (2017) • Bojko Borisov (2017–2021) • Stefan Janev (2021) • Kiril Petkov (2021–2022) • Galab Donev (2022–2023) • Nikolaj Denkov (2023–2024) • Dimitar Glavčev (od 2024)