Terni
Terni | |
---|---|
Poloha | |
Souřadnice | 42°34′ s. š., 12°39′ v. d. |
Nadmořská výška | 130 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
Stát | Itálie |
Region | Umbrie |
Provincie | Terni |
Administrativní dělení | Battiferro, Cecalocco, Cesi, Collescipoli, Collestatte, Gabeletta, Giuncano, Marmore, Miranda, Papigno, Piediluco, Poggio, Lavarino, Porzano, Rivo, Rocca S. Zenone, S. Carlo, S. Liberatore, Torreorsina, Valenza |
Terni | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 211,9 km² |
Počet obyvatel | 106 370 (2023)[1] |
Hustota zalidnění | 502 obyv./km² |
Správa | |
Starosta | Leonardo Latini |
Oficiální web | www |
Telefonní předvolba | +39 744 |
PSČ | 05100 |
Označení vozidel | TR |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Terni (latinsky Interamna Nahars) je italské město v oblasti Umbrie, hlavní město stejnojmenné provincie. Má přibližně 106 tisíc[1] obyvatel, leží asi 100 km severovýchodně od Říma, při soutoku řek Nera a Salto, které se asi 15 km západně od města vlévají do Tibery. Je sídlem biskupa a pobočky Univerzity v Perugii. Tradiční označení Ocelové město podle těžkého průmyslu se v posledních desetiletích změnilo na turistické Město vodopádů či Město milenců (podle zdejšího patrona svatého Valentina), počet obyvatel stále roste.
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Terni je na dálnici A1 spojnicí trasy Viterbo-Spoleto, prochází jím evropská silnice E45 a národní Via Flaminia s dálniční křižovatkou RATO.Městská a příměstská doprava ATC provozuje 90 autobusových linek.
Železniční stanice Terni je součástí železniční trati Ancona–Orte a je také uzlovou stanicí pro dvě sekundární tratě, Terni–Sulmona (která spojuje Terni s L'Aquilou) a železnici Terni–Sansepolcro (FCU) (která slouží Perugii). Nedaleko se nachází jedno z nejdůležitějších vnitrostátních nákladových nádraží.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Archeologickými nálezy je doloženo intenzivní pravěké osídlení oblasti v době bronzové a železné, od 10. století do 7. století př. n. l., systematický výzkum archeologa Hermanna Müllera-Karpe severně od města zdokumentoval tři období, ve II. a III. již obyvatelstvo tvořili Umbrové, spojením etnika z Tarquinie a Etrurie. Byla odkryta významná nekropole, která je přístupná. Podle latinského nápisu z 1. století př. n. l. bylo město založeno roku 672 před naším letopočtem a jeho zakladatelem byl Nahartes, proto se původně nazývalo po něm, Interamna Nahars, kde Interamna znamenalo mezi dvěma řekami. Důmyslný vodní systém jezer a vodopádů propojením řeky Velino kanálem založil roku 271 př. n. l., římský konsul Manius Curius Dentatus a rozšiřovali jej jeho následovníci až do novověku. K prvním křesťanským mučedníkům a hypoteticky prvním biskupem v Terni měl být zdejší rodák svatý Valentin.
Římské město vyplenili Ostrogóti v čele s Totilou a po nich je v 8. století ovládli Langobardi. Město bylo pak podřízeno vévodství spoletskému, až do roku 1174, kdy je císař Fridrich Barbarossa prostřednictvím svého spojence, mohučského arcibiskupa Christiana, podřídil římské říši. Ve 13. a 14. století město dosáhlo nezávislosti, vydalo svou vlastní ústavu, vybudovalo si hradby, vodovod a další kanály. Město bylo od středověku zastávkou poutníků na poutní cestě Řím-Assisi, jeho chrámy a kaple navštěvují dosud. Nepokoje mezi guelfy a ghibelliny, a později mezi nobili a banderari vedly stejně jako v ostatních městech k budování paláců – pevností. V roce 1580 byla otevřena první železárna Ferriera, která zpracovávala železnou rudu těženou v Monteleone di Spoleto. Počet obyvatel však v klesal v důsledku morů a hladomorů. Mezi humanisty vynikl astronom Anastasio de Filiis, spoluzakladatel římské učené společnosti Accademia dei Lincei.
V období průmyslové revoluce v 19. století patřilo Terni k třem prvním průmyslovým centrům Itálie, přezdívalo se mu „italský Manchester“. V roce 1875 byla založena zbrojní továrna (činná dosud), roku 1884 slavné ocelárny, dále vodní elektrárny, textilky a závody chemické výroby. Proto je Spojenci za druhé světové války bombardovali. 11. srpna 1943 44 bombardérů americké AF svrhlo na město 213 tun bomb, zahynulo při tom 256 lidí a 40 procent staveb bylo devastováno.
Vývoj počtu obyvatel
[editovat | editovat zdroj]Počet obyvatel
Památky
[editovat | editovat zdroj]- Faustův amfiteátr, římské divadlo na ploše 749 m² pro 10 000 diváků objednal Titus Faustus v letech 30-32 n. l. (je tedy starší než římské Colloseum), nyní je součástí městského parku Passeggiata, na jeho západní stěně visí kopie mramorové pamětní desky s letopočty založení města a svěcení amfiteátru (originál je v Archeologickém muzeu)
- Římské brány Porta Sant'Angelo a Porta Spoletana, dva ze čtyř starověkých vstupů do města, se zbytky hradebních zdí
- Zřícenina středověkého hradu Castello di Piediluco, založeného kolem roku 1000, nad stejnojmenným jezerem, pod horou Monte Luco
- Dóm Nanebevzetí Panny Marie (Duomo Santa Maria Asunta) - na základech ze 6. a 11. století (krypta s náhrobkem biskupa sv. Anastasia) je postavena barokní bazilika z poloviny 17. století;
- Kostel sv. Františka (San Francesco) - gotická trojlodní stavba františkánů založena roku 1265, postavena ve 2. polovině 13. století a rozšířena roku 1437, s freskami
- Kostel Spasitele (San Salvatore) - románská stavba z 11. století, v kapli Manassei vytvořili kolem roku 1350 Andrea Polinori a Ludovico Carosis gotické fresky
- Bazilika San Valentino, na jihu města, se sarkofágem svatého Valentina, patrona města
- Kostel San Marco - zdivo a freska z doby kolem roku 1460
- Kostel Santa Maria del Monumento - renesanční stavba z 15. století, u hřbitova
- Kostel sv. Aloise (Sant Alo)
- Palazzo Spada - nyní slouží jako radnice (Palazzo comunale)
- Renesanční Palazzo Manassei a další šlechtické paláce
Muzea a galerie
[editovat | editovat zdroj]- Dómské muzeum - dómský poklad, obsahuje mj. vzácný stříbrný kříž ze 13. století
- Archeologické muzeum
- Carsulae - archeologická lokalita asi 5 km severně od města, nyní součást městečka San Gemini
- Obrazárna (Pinacoteca Comunale Orneore Metelli), sbírka obrazů od 13. do 20. století, sídlí v paláci Gazzoli; k nejvýznamnějším patří: Ukřižování se sv. Františkem a sv. Bernardinem ze Sieny (1497) a Mystické zasnoubení sv. Kateřiny (Benozzo Gozzoli 1466). Z kolekce moderního umění jsou ve sbírce zastoupeni Picasso, Severini, Chagall a Miró, obrazárna je nazvána po Orneoru Metellim, zdejším naivním malíři, jehož obrazy z let 1922-1938 jsou také vystaveny.
Vodopády
[editovat | editovat zdroj]Konfigurace řek, jezer a vodopádů byla vyhledávána od starověku a je dosud turistickým cílem. Přibližně 2 km od města se nachází původem římský vodopád Cascata delle Marmore (Mramorová kaskáda), založený ve 3. století, který výškou 165 metrů byl považován za největší v Evropě. Činnost vodopádu řídí stavidla, která buď vodu odvedou do vodní elektrárny, nebo ji nechají téct po kaskádách dolů, což se děje v pevně stanovených hodinách a dnech. Když je vodopád vypnut, lze se koupat v travertinových kaskádových jezírkách.[2]
Rodáci
[editovat | editovat zdroj]- Publius Cornelius Tacitus († 120/124 n. l.) – římský historik
- Marcus Claudius Tacitus (200–275) – římský císař
- Svatý Valentin († asi 269 Terni) kněz, misionář a mučedník, patron města Terni
- Alessandro da Terni (1508–1555) – italský kondotiér
- Anastasio de Fillis (1557–1608) – italský humanista, astronom a polyhistor
- Francesco Angeloni (po 1559–1652) – italský historik, antikvář a sběratel umění
- Marie Elekta od Ježíše (1605–1663) – ctihodná sestra řádu karmelitek v Praze
- Giulio Briccialdi (1818–1881) – italský flétnista a hudební skladatel
- Stanislao Falchi (1851-1922) - italský hudební skladatel a pedagog
- Baconin Borzacchini (1898–1933) – italský automobilový závodník
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Amfiteátr
-
Porta Spoletina
-
Dóm
-
Palác Spada
-
Kostel San Francesco
-
Kostel San Pietro, zvonice
-
Kostel San Salvatore
-
Kostel San Salvatore, kaple Manassei
-
Bazilika sv. Valentina
-
Zřícenina Piediluco
-
Kostel sv. Erasma, Cesi
-
Kaskáda Marmore
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Umbria, Guide d'Italia, Michele d'Inella (ed.). Touring Club Italiano, 2.vydání Milano 2002, s.150-159. ISBN 88-365-1466-9
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Terni na Wikimedia Commons
- Galerie Terni na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky města
- Terni City Portal